Leonardo da Vinci

Génius nebo blázen? Leonardo byl geniální člověk, který měl absolutní přehled o tom, co dělá. Jeho vynálezy lidé používají dodnes a ani si to leckdy neuvědomují. Již na konci 15. století pracoval na studii anatomie člověka. Jeho jedinečné malířské umění obdivují lidé do dnešních dob. Narodil se 15. dubna roku 1452 v městě Vinci poblíž Florencie v Toskánsku jako nemanželské dítě. Jeho otec byl notář Ser Piera, matka byla chudá venkovanka. Jako malého si Leonarda vzal do opatrovnictví otec. Matka se odstěhovala a provdala se za někoho jiného. Mládí Leonardo trávil na venkově, kde měl přístup k učeným textům, které vlastnil jeho otec. Rád se toulal Přírodou a pozoroval chování zvířat, vody, mraků a vlastně celé Přírody. Od dětství byl vystavený dlouhodobé malířské tradici rodiny da Vinci a když mu bylo 15 let, jeho otec ho přihlásil do učení do renomované díly Andrea del Verrochio ve Florencii.

Ještě jako učeň dal Leonardo znát svůj talent a cit pro umění. Podílel se také na četných obrazech svého mistra a to v letech 1470 až 1475. Zlom v Leopardově životě nastává tehdy, když namaloval na obraz svého mistra „Křest Kristův“ pozadí a tvář anděla. Verrochio se údajně rozhodl, že sám již malovat nikdy nebude. Leonardo zůstává u mistra do roku 1476 a pak si zakládá vlastní dílnu. V témž roce je Leonardo obviněn z nedovolených (homosexuálních) styků a vyslýchán. Proces byl zastaven. V roce 1478 dostal zakázku na obraz pro kapli sv. Bernarda, ale nesplnil ji. Do téhož roku patří spiknutí Pazziů proti Medicejským, války proti Florencii. Leonardo se zabýval vojenským inženýrstvím. V roce 1481 podepisuje smlouvu na obraz „Klanění králů“ rozpracovává jej, ale nedokončuje. V témže roce začal s malováním „Sv. Jeronýma na pušti“.

V roce 1482 odjíždí do Milána a vstupuje do služeb vévody Lodovica Sforzy. V těchto letech se kolem Leonarda shlukují jeho následovníci, z nichž mnozí mu zůstávají věrni až do konce života. Vévoda udržoval Leonarda v  pilném malování, vyřezávání soch a navrhování propracovaných dvorních slavností, ale také nechával Leonarda navrhovat zbraně a stavět nejrůznější stroje a zařízení. Jeho styl byl rovnovážným pojetím mezi silnými poetickými city a vůlí umělce, naplněný jedinečným mysticismem gest. Leonardo odmítá geometrickou formu perspektivy. Aby vytvořil hluboký pohled do krajiny v obraze, využívá volně kompozice bohatých vztahů všeho živého na plátně. Ve svých obrazech vyjadřuje vnitřní dynamiku postav v esovitém tvaru těla, který se tak stává jedním ze základních modelů pro klasické figury šestnáctého století. Leonardo tak vytváří ojedinělý jazyk génia své doby.  V letech 1490 až 1495 rozvíjí svůj zvyk zapisování svých studií do pečlivě ilustrovaných zápisníků. Leonardo psal svou „tajnou“ řečí (zrcadlově). Jeho práce obsahovala 4 hlavní tematiky: malování, architekturu, prvky mechaniky a lidskou anatomii. V roce 1495 započal práci na „Poslední večeři“. O 4 roky později odchází z Milána do Benátek.

 Během období dalších 16-ti let Leonardo cestuje po celé Itálii, pracoval také pro podlého Cesara Borgiu. Jeden rok dokonce cestoval s Borgiovskou armádou jako vojenský inženýr, a dokonce se setkal s Niccolou Machiavellim, autorem slavného díla „Princ“. Leonardo v této době dokonce konstruoval most přes Golden Horn v Istanbulu. S pomocí Machiavelliho dostal také doporučení pro namalování obrazu „Bitva o Anghiari. Kolem roku 1503 začíná pracovat na svém nejslavnějším díle „Mona Lisa“.  Roku 1504 obdržel oznámení o smrti svého otce, díky vynalézavosti nevlastních sourozenců byl zbaven jakéhokoliv práva na dědictví. Za nedlouho po smrti otce umírá i jeho strýc, však tentokrát si Leonardo nedá upřít právo na dědictví. Pouští se s nimi do „boje“ a získává strýcovi peníze i pozemek.

V letech 1513 až 1516 pracuje v Říme a nadále udržuje svou dílnu, přijímá zakázky přímo od papeže. Nadále i přes odpor pracuje na bádání anatomie a fyziologie, však papež mu pitvání mrtvol zakazuje. V roce 1516 umírá jeho patron Giulian de Medici. Leonardovi je nabídnut králem Francie Františkem I. titul „Přední malíř, architekt a inženýr“. František I. se stává mecenášem a patronem Leonarda. Zajišťuje mu dobré bydlení a pravidelný příjem.

Leonardo však začal trpět ochrnutím své pravé ruky, ale i přesto byl stále schopný malovat i učit. Vytvořil studie pro Pannu Marii, „Madona a dítě se St. Anne“, dále studie koček, koňů, draků, St. George, anatomické studie, studie o vlastnostech vody, kresby „Potopy“ a nejrůznějších strojů.

Leonardo da Vinci zemřel 2. května 1519 v Clouxu, ve Francii. Legenda má za to, že král František I. stál u jeho lože, a ve chvíli Leonardovi smrti, držel jeho hlavu v náručí.