Království a vrah

Královská koruna v trávě se zaleskla.

Duše jeho si nad smrtí posteskla.

Král byl zavražděn, nežije již.

Nyní je volný, k nebesům má klíč.

O moc perou se mnozí to mocnáři,

komu se korunu uchvátit podaří?

Princátko maličké v kolíbce usíná,

svět kolem skoro již nevnímá.

Smrtka má podobu hrdého vévody,

nejen on krade z královské pohody.

Dýku svou do srdce královny noří,

jeho tváře však radostí hoří.

Princátko ztratilo otce i matku,

pozbude života v tomto zmatku?

Stařičká chůvička děťátko bere,

smrtka se s jejím životem pere.

Dítko je dáno do péče chudáka.

Chůvičku život již toliko neláká.

Pohár jedu celičký vypila,

aby zrádkyní princátku nebyla.

Princátko maličké v chudobě vyrůstá,

vévoda na trůně dlouho již nezůstá.

Pravdu se dozvědět jednou musí,

uchvátit trůn také zkusí.

Princ se vrátil, je z něj král,

úctu má k lidem, životem jde dál.

Koruna leskne se na jeho hlavě,

kraluje nyní tak mírně a hravě.